Básně

Být člověkem

Jsi zvíře.

Jsi strach.

Jsi peklo.

Jsi vrah.

Jsi nenávist.

Jsi bolest.

Jsi chudoba.

Jsi trest.

Jsi ničení.

Jsi zvracení.

Jsi hnus.

Jsi mámení.

Jsi faleš.

Jsi žal.

Jsi touha.

Jsi smrti král.

Jsi závist.

Jsi zlost.

Jsi dítě.

Jsi ohlodaná kost.

Jsi šílenec.

Jsi slepý.

Jsi naivní.

Jsi hnis, co se lepí.

Jsi hanba.

Jsi chtíč.

Jsi nikdo.

Jdi pryč.

Hra

Krvavé oči

na obrazovku zírají.

Nechtějí spát

a tak se týrají.

Nejdřív vše dokončit.

Nechtějí opustit

to, co už začali,

když ráno vstávali.

Dva malí bratři.

Ne moc daleko od plenek.

Andělské tvářičky.

Hodňoučcí navenek.

Co je však uvnitř,

to nikdo nevidí.

Roste tam nádor.

Daleko od lidí.

Roste si pomalu,

má dosti času.

Kašle na okolí,

na venkovní krásu.

Když už je připraven,

je do boje nasazen.

Ty, kdož ho spatříš

Řekni jen: "Amen!"

Kdo si dřív zahraje?

On nebo On?

"Bratříčku, dej mi to!"

"Než potká tě skon!"

Nádor si libuje.

Do útoku vytrubuje.

Jedna prudká rána stačí

a malá duše do Pekla pluje.

Už ne dva malí bratři,

už jen jeden, malý vrah.

Stačí vzít joystick do ruky,

ale pozor! Nesmíš mít strach.

Já jsem (a budu)

Já jsem prst,

který mačká na zbrani spoušť.

Já jsem teror,

který mění ráj v poušť.

Já jsem sucho,

které zadusí Tě prachem.

Já jsem ten,

který likviduje strachem.

Já jsem běs,

který v Tobě budí hrůzu.

Já jsem zloděj,

který krade básníkům múzu.

Já jsem Tvůj špatný den.

Jsem třináctého, pátek.

Já jsem ten nesmysl,

který v Tobě budí zmatek.

Já jsem smrt.

Jsem součástí všech jatek.

Já jsem bolest

v očích opuštěných matek.

Já jsem spánek,

který se mění v noční můru.

Já jsem mámení,

které nenechá Tě vzhůru.

Poprvé

Pramínek rudé krve

vytéká z Tvého nitra.

Mezi stehny bolest.

Věříš, že nedožiješ jitra.

Stály Ti ty muka za to?

Na jednu noc mu říkat: "zlato".

Uchopit ho za ruku,

zašeptat: "Tak pojď na to."

Byla jsi poslední,

která to zkusila.

Bílá, čistá, neposkvrněná,

jako malá, lesní víla.

Teď vzlykáš v jeho náručí,

neposloucháš jeho útěchu.

Proč jsi to tedy dělala?

Snad nechystáš se k útěku?

Krví pošpiněná.

Chtíčem poskvrněná.

Teď trpíš těžkou nemocí,

která Tě sráží na kolena.

"Takhle to být nemělo."

Přemýšlíš, co se stalo.

Růže vadne v rukou.

TO jenom bralo, nic nedalo.

Vidíš ho odcházet,

necháváš ho zavřít dveře.

Pro něj už nic nejsi.

Jsi jen studená večeře.

kterou už vůbec nechce,

a tak zbaví se Tě lehce,

když ponechá Tě psům,

kteří sežerou Tě celou,

ať již čistou či zkaženou.

je přece každé ženě dána,

tak konečně zavři hubu!

Buď šťastná, už nejsi panna.

Smrtící touha

Ty čtyři písmena

zkazily Ti život.

Řítíš se dolů.

Jsi velmi špatný pilot.

Holka bláznivá,

co jsi to provedla!?

Ukojit touhu

a vypustit stavidla.

Bezpečnost dodržet,

chtěla jsi hladce.

Teď chmury trápí Tě.

Už nespíš sladce.

"Ty krávo pitomá!

Co jsi to spáchala!?"

Tvůj kluk Tě nechce.

Láska vyprchala.

Vinna či nevinna?

Kdopak to rozhodne?

Chceš slyšet rozsudek,

než ta tma dopadne.

Osud se vysmívá.

Jsi jedna z mnoha.

Koho podrazila

ta zkurvená touha.

Radši být cudná,

jako jeptiška žít.

Než pro ten hloupý chtíč

teď zaživa hnít.

Až s Tebou skončí

A. I. D. S.

neštěkne po Tobě

už ani pes.

Puberťačka

Chtěla být velká.

Chtěla být dospělá.

Chtěla dělat vše,

Co dříve dělat nemohla.

Ve věku patnáct let

Chtěla poznat celý svět.

Vzbouřila se rodičům,

Ti řekli: "Tak si leť!"

Život na ulici

Ji změnil od základů.

Tam slušňák nepřežije,

Proto zbavila se kladů.

Všechny její vlastnosti

Šly do znaménka mínus.

Pro pracháče byla

Jen další lidský hnus.

Zřejmě by tam chcípla,

Kdyby nenašel ji chlápek.

Upsala mu duši,

Bylo třináctého, pátek.

Ten chlápek měl rohy,

Které ona neviděla.

A kopyta a ocas,

To znamení jsou ďábla.

Zdrogovaná heroinem

Šla za svým novým snem.

Uspokojovat muže

A to pořád, den za dnem.

Nový domov bordel,

Nová rodina šlapky.

To její nový úděl,

Už nezná cestu zpátky.

Vpichovat si jehly

A opíchávat chlapy.

Už ví, jaké to je být

Pod Ďáblovými drápy.

Do Pekla odsouzená

Ve věku patnáct let.

Puberťačka hloupá,

která chtěla poznat svět.

Proč?

PROČ chceš trestat a sám být bez viny?

PROČ končit život jen proto, že je někdo jiný?

PROČ jsou lidé bohatí a jiní zase chudí?

PROČ v nás slova o lásce takovou hrůzu budí?

PROČ má nebe jinou brvu, než by míti mělo?

PROČ za nás pořád rozhoduje to naše chlípné tělo?

PROČ zabíjet zvířata nebo do klecí je zavírat?

PROČ žít, když snadnější je umírat?

PROČ se mír ztrácí ve válečné vřavě?

PROČ nosit klobouk, když je lepší kulka v hlavě?

PROČ je síla v jednotě, ale jedinec je zbabělý?

PROČ neporazit strom, když je stejně lepší umělý?

PROČ být pilní, když můžeme být líní?

PROČ ztrácet hlavu, když můžeme žít bez ní?

PROČ žít pro budoucnost, když nevěští nic dobrého?

PROČ mít rád přátele, když v nouzi nepoznáš žádného?

PROČ nepadat dolů, když je to lepší než nahoru?

PROČ stavět paláce, když snazší je vyhloubit noru?

PROČ vsázet na štěstí, když žádné neexistuje?

PROČ vlastně milovat, když tvá duše do Pekla směřuje?

PROČ všichni lidé nedávají, ale berou?

PROČ mě tyhle otázky tak strašně moc serou?

Pan Válka

Když selžou jednání,

nastoupí zbraně.

Muži se zblázní

a křičí: "Hrrr, na ně!"

Jsou lidé někteří,

co boje nechtějí.

Nemají zbraně,

na vojáky volají:

"Život je pro lidi!

Válka pro pitomce!

Kdo by chtěl pokládat

na hroby věnce?"

Vojáci neslyší,

nesmějí myslet.

Vůdcové zavelí

a začne se střílet.

Smrt z hlavní vyletí,

nachází cíle.

Rudá vše obklopí,

běs útočí směle.

Zakousnout, nepustit

je motto dne.

Muž pokleká před zbraní

a prosí: "Mě ne!"

Je pozdě litovat,

lidstvo si vybralo.

Hrůzu a nenávist

do světa vpustilo.

Kdy už to skončí?

To nikdo neví.

Mrtvých miliony,

svět topí se v krvi.

Když lidé zmírají,

cesta do Pekla láká.

Směje se jen jeden.

Je to Pan Válka.

Spoutaná

Křičí a křičí,

Nervy si ničí.

Musí se bránit,

jinak ji zničí.

Slepá je, nevidí.

jednookému závidí.

Spoutaná v okovech,

naráží do lidí.

Musí být jenom s tím,

kdo si ji zaplatí.

Pro chudé je tabu,

svou vadou je zatratí.

Za třicet stříbrných

je děvkou bohatých.

Je služkou u pánů,

u ďáblů rohatých.

Ve světě peněz

má malý post.

Velká v malém těle

je Spravedlnost.

Policajt

Krutá je smrt,

když bere si Tvůj život.

To už nic nevidíš,

Neslyšíš, necítíš.

Nevidíš svou ženu

lkát nad tvým skonem.

Chtěla by utěšit

a to teď, honem!

Chtěla by obejmout

své tělo křehké.

Od Tebe, mrtvolo.

To už však nejde.

Neslyšíš své děti,

smát se a radovat.

Ještě smrt nechápou,

začnou však poznávat.

Poznají, že i je

temnota přikryje,

až přijde jejich čas,

uslyší smrti hlas.

Mrtvý hlas příšery,

co jim Tě sebrala,

když máchnula kosou,

k sobě připoutala.

Teď už nic necítíš,

lásku či nenávist.

V Tvé Knize Života

nebudou více číst.

Chtěl jsi být správný

a chránit slabšího.

Nezatkneš, poldo,

už zločince žádného.

Špatné zaměstnání

vybral jsi sobě.

Nedbal jsi na život,

a teď spíš v hrobě.

Mor

Půlnoc se blíží,

Měsíc se schoval za mraky.

Něco se tmou plíží,

skryté před Vašimi zraky.

Je strašně hladový,

touží po Tvé krvi.

Neutečeš Mu,

kde jsi, On dobře ví.

Dostane Vás všechny,

vidí Vám až do duše.

Nezachrání Tě Mars

a nespasí Tě Venuše.

Před Ním neutečeš,

chce pít Tvé krve.

Teď jsi jen Jeho,

Ty lidský červe.

Zabije manželku,

zabije děti.

I k Tobě černá smrt

na křídlech letí.

Utíkáš nocí,

utíkáš městem.

Křičíš všem do oken,

že On už jde sem.

Panika šíří se,

už ví, že On tu je.

Nestihnou utéci,

každý se křižuje.

Ty se však nevzdáváš,

utíkáš nadále.

Ve hrůze přetrhl jsi

z růžence korále.

Nezmizíš hlupáku,

úkryt nenajdeš.

Mor už Tě dohání.

i Ty teď zajdeš.

ARMÁDA POMSTY

Co je to za armádu,

která teď míří sem?

Jsou jich miliony.

Zvedla se celá zem.

Jenže v ní chybí

chlapci a muži,

To naše ženy

k nám se teď blíží.

S otázkou na rtech

co jsme to za hovada.

Svoji zem ničíme,

jsme ostudou národa.

Malé či vysoké,

hubené, tlusté,

jejich kroky duní

po zemi pusté.

Proč my se divíme,

že nás tak nenávidí?

Bůh zavřel oči,

Ďábel nám nezávidí.

A teď dostaneme to,

co nám patří.

Pohleďte pomstě v tvář,

Mí drazí bratři.

Bouře se přehnala,

časy se mění.

Na téhle planetě

muže již není.